Čas je, vždy byl a vždy bude a to je zázrak života. Čas časí jistotu, se kterou jistí přesnost, se kterou přesní princip, se kterým principí podstatu, se kterou podstatí tvorbu, se kterou tvoří cit, kterým vše cítí a vše prociťuje. Nejprve se čas zčasil v nekonečný prostor existence, ve kterém byl jen jako ticho, tma a smrt. Potom se čas zčasil, jako jistota jako která se zjistil jako přesnost, jako která se upřesnil jako princip, jako který se zprincicípil, jako podstata, jako která se zpodstatil, jako základ jako který se sezákladil, jako tvorba, jako která se stvořil, jako cit, jako který se scítil, jako láska, jako která se zláskal, jako rod a jako rod se zrodil, jako zvuk, jako který se překonal, jako ticho, které byl a rozzvučil se jako světlo, jako které se překonal jako tma, kterou byl a vysvětlil se, jak živý prostor v nekonečném neživém prostoru a tím se překonal, jako neživý prostor, kterým byl a velkým třeskem pleskem, které udeřily jako hrom a blesk a živý prostor ohromně a bleskově narostl ve stvoření a jako stvoření byl stvořen, jako živý svět, jako který se vysvětil, jako příroda světa a tedy světá příroda, jako která v sobě zpřírodil svá slunce, planety, měsíce až živé tvory skrze které vše cítí a vnímá, vidí a slyší, voní a ochutnává, myslí a dělá vše , které se v něm dá i hmatem poznává sebe. Takto se oddělila živá část prostoru od neživé nekonečné části prostoru, jako živý prostor stvoření, který narostl na živé stvoření, kterým je svět, ve kterém je světá příroda. Živý prostor, který se zrodil ze zvuku. který se rozkmital až se rozzářil, jak světlo as velkým třeskem narostl ve stvoření ve kterém je světá příroda voláme vesmír, který tvoří místo, kde jsou slunce, planety a měsíce, které jsou součástí těla stvoření, kterým je svět ve kterém žijeme náš společný život , jako stvoření, které musí směřovat do stále většího štěstí svým společným úsilím. Čas ve stvoření plyne a jak se vesmírný plyn hromadí v celém stvoření, stvoření a to roste, vyvíjí se, tvoří si nová slunce, planety a měsíce a velebí sebe i svou přírodu, kterou v sobě vytvořil, jakož i nás všechny živé tvory, které jsou v něm. Naše nejvzácnější živé stvoření, náš svět a naše životy jsou spjaty a jsou vším co máme, proto se k životu musíme stavět nejlépe, jak víme a tedy s láskou a pokorou, aby podle toho stvoření vědělo, jak se má k nám chovat a abychom s ním žili v harmonii a symbióze a tedy v souladu ve kterém budeme spolu stále šťastnější a naše životy tak budou stále krásnější a lepší. V případě, že se někdo bude ke stvoření chovat v odchylce soužití s ​​ním a tedy špatně, stvoření se bude bránit na základě spravedlivého principu z obranyschopnosti a sebezáchovy a z principu spravedlnosti na kterém vzniklo by nás potrestalo, jak to dělá i dnes, když bije smrtí a nemocemi spočívajícími v této odchylce, protože se zakázáno vraždí tvory i ničí jeho příroda. Stvoření a tedy svět, je živý a je v něm život a ono tvoří náš život a naše životy, které jsou jeho zálibou. Ve stvoření je hmota a ta tvoří neživotní část přírody, kterou na základě fyzikálního zákona stvoření přetvořilo na životní část přírody a vytvořilo podmínky pro život živých tvorů, jakož i prostředí pro jejich život a tím stvoření svou láskou ze které vzniklo v sobě probudilo další nové životy a přivedlo na svět nové živé tvory a stále přivádí nové a nové, jakož i tvoří nové rostliny a podobná životní tvorstva a jim tvoří prostředí. Místo, ve kterém se stvoření zrodilo, se jmenuje rod a ten je zároveň jeho srdce ze kterého jde ten nejkrásnější a nejharmoničtější zvuk a tedy zvuk harmonie a lásky stvoření, jakož i bílé světlo. To místo je svaté srdce stvoření, které je v jeho středu a tvoří ho svat ve kterém je svatě a v tom svatě je svatě svatá svatost, která zabezpečuje Pánu svatou ochranu a dává mu potřebnou převahu. Svatost tvoří svatotu, která vytváří svatno, které tvoří svatost, ze které vyplývá posvátnost. Tato svatnost vyvolává svatnotu ze které se hromadí a vyrůstá svatnotno, které svým působením vytváří svatnotnotu. Svatnotno je svatá a posvátná hmota, která tvoří svatou a posvátnou ochranu a obranu Pána a prosazuje jeho svatou a posvátnou vůli a vliv v celém stvoření pro dobro světa a celé existence. Ten zvuk z nebe se šíří do celého stvoření a vytváří harmonii a klid. Místo, ve kterém se stvoření zrodilo a tedy rod je také místo, ve kterém se z principu stvoření zrodilo v symbióze dvou rodů a to mužského a ženského, které se navzájem citově přitahují. Stvoření, jako svět je mužského rodu a příroda, která je v něm v dokonalé souhře s ním tvoří s ním celý vesmír je ženského rodu. Láska stvoření, která se šíří z jeho srdce, kterým je nebe a je stvořením sdílena se všemi živými tvory skrze všechny jeho části, které lze cítit smysly, které podporují komunikaci se stvořením. Skrze naše životy musíme stvoření dělat šťastným a to zejména tím, že s ním budeme v citové souhře a budeme s ním i komunikovat a uvědomovat si, že i ono je živé a rádo s námi komunikuje, jako každá dobrá bytost a rádo se směje a baví a proto mu musíme dát svou lásku najevo a ono nám ji rádo opětuje. Díky tomu, že jsou dva rody, které tvoří samce a samice, jejichž city se přitahují a doplňují se přitahuje mužský a ženský rod tak, že při jejich citové souhře vzniká něha. Stvoření šíří do celého svého těla pozitivní energii a harmonii života, aby nás navedlo na správnou cestu v životě a popdoruje všechny živé tvory, aby žili láskyplně a přesně v souladu s ním, ale je třeba mu věnovat více své pozornosti, protože dnes málokdo ví, že naše stvoření ve kterém žijeme je také bytost, jako my a touží s námi komunikovat a dávat nám najevo svou lásku skrze přírodu, která má k tomu své vlastní projevy, které jenom třeba poznávat, abyste se uměli se stvořením dorozumět. Stvoření je největší dobro, jaké existuje. Je láskyplné, chápavé, moudré a rádo komunikuje s láskyplnými tvory skrze všechny své části, kterými často pomáhá pochopit život v něm tak, abychom s ním dosáhli soulad a dosáhli pro něj cítění, které je potřebné pro správné fungování našich životů, ale i života v něm, který se nás přímo týká a odráží se na našem zdraví. Všechny živé tvory s ním cítí a soucítí, ale mezi lidmi je mnoho jedinců, kteří skrze svou nesprávnou výchovu mají problém s cítěním a mají nelogicky zkreslený pohled na svět a doplácejí na tom na svém zdraví i když se stali pouze oběťmi špatných bytostí, které jim vytvořily takové podmínky a jednají v neprospěch všech. Musíme se ke stvoření chovat, jako k tomu nejvzácnějšímu co máme, protože ono tvoří a zajišťuje náš život a naše životy a bojuje za nás i když my ne. Tím, že se hromadí vesmírný plyn, tvoří se tlak, který zajišťuje pohyb stvoření a tedy koloběh celého světa a všech jeho vnitřních částí. Čas, jako stvoření a tedy svět takto roste, vyvíjí se a postupně zaplňuje neživý prostor existence. Stvoření a jeho život je všude v celém jeho bytí a nemá konce v celém nekonečném prostoru a nikdy nezemře a nezanikne, protože je to z principu, podstaty a fyzikálních zákonů nemožné a vyloučené. Všechno co čas stvořil, vytvořil, tvoří a vytváří patří do jeho existence. Tím, že čas od počátku tvoří svou existenci už jen tím, že je, svojí existencí dokazuje, že je nekonečný, nezastavitelný a nezničitelný. Kdyby někdo chtěl tvrdit, že někde není, tak mu je třeba vysvětlit, že i tam, kde by údajně jako neměl být, tak i tam trvá nějaký čas a proto není možné, aby čas nebo svět, zda příroda zanikly a nebyly, nakolik to vylučuje už samotný fyzikální zákon. Čas je nekonečný a stále se šíří a hromadí a jako světa je ho stále víc a víc a proto je stále větší. Je nezastavitelný ve svém hromadění a proto nikdy nepřestane běžet. Čas tvoří vše a proto tvoří život i smrt, které jsou součástí existence, která se tedy skládá z živé části prostoru a neživé části nekonečného prostoru, ve kterém stvoření roste a vyvíjí se. Díky tomu, jak je čas přesný, se život vyvíjí stále v něco lepšího a krásnějšího, napravuje se a opravuje se vše, co se pokazí jako čas svou láskou uzákonil v principu, který na to dohlíží. Stvoření a my v něm jsme stále šťastnější a krásnější, což zabezpečuje i zákon a rad stvoření, které chrání svět před zlem z působení odchylky způsobené nepřesným, nesprávným a nedůsledným přístupem lhostejných lidí a špatných bytostí, než těch, kteří se větší měrou podílejí na nesprávném fungování sociálních a ekonomických faktorech, které nepříznivě ovlivňují vývoj nových tvorů a jejich chápání stvoření. Každý musí podpořit stvoření, aby mohlo všechno s láskou tvořit a nejen se snažit zbavit se nepříznivého, které se ho snaží zužovat a ubližovat mu. Proto je třeba být důslední a přesní v soužití se stvořením a tedy světem a jeho přírodou, ať se vždy může říci, že o sebe pečujeme s láskou a něhou, tak jak to chce a líbí se stvoření a tedy tak, jak všechno čas stvořil. Vše které čas tvoří je v našem životě s jistotou a přesností vytvořeno proto, ať se s láskou a něhou staráme o stvoření ve kterém žijeme a ono ať se stará s láskou a něhou o nás. Stvoření rádo stále něco nového tvoří a tím se i baví a rádo nás činí tak šťastnými a proto si toho třeba více všímat a více mu za to děkovat, protože ono si toho všeho všímá. Ono s námi stále zkouší a komunikuje skrze přírodu s láskou a něhou a snaží se nás vést, abychom dělali jen a jen dobré věci určené k lásku ak dosahování stále většího štěstí a krásy a to dělá rádo pro sebe i pro všechny, protože ho to dělá šťastným. Stvoření je ve všem prvořadé a my jsme pro něj zase velmi důležití. Nejdůležitější je stvoření a to stvoření mezi nás patří také jako bytosti. V první řadě Pán a Paní, kteří jsou v hierarchii lidí nejvyšší a nejvyšší ze všech lidí je v první řadě svatý Pán, který jako člověk a Pán stvoření je všem tvorům a bytostem nadřazen ai se svou svatou Paní, jsou chráněni jeho svatostí pro zachování čistoty principu lásky stvoření, které je smyslem jeho života a proto svatost, která se vyvinula v srdci stvoření z hromadění se citu do zvuku, světla až svatosti Páně. Jeho vyvolený pannu Paní Pán ochraňuje, obraňuje, chrání a brání z celého srdce a jeho svatost je ochrana principu lásky vyplývající z jeho podstaty a tedy nejvyšší ochrana existence a stvoření i svatého Pána a jeho Paní. Svatost, která se vyvinula v srdci stvoření, aby chránila vše nejdůležitější v existenci, které díky ní zůstává neměnné zároveň chrání i místo, ve kterém se vyvinula a ze kterého vychází a tedy srdce stvoření uvnitř něhož se nachází nebe. Svatost je nejvyšší ochrana, jaká existuje pro ochranu a obranu celé existence, jejího principu lásky a věrnosti, podstaty smyslu života pro správný vívin všech částí existence stvoření, jeho života i smyslu života svatého Pána, kterým je jeho vyvolená panna a mimo jiné jsou zejména láska mezi svatým Pánem a jeho vyvolenou Paní je jejich smysl života to je čistá a věrná láska jejich nejvysněnějšího štěstí. Jelikož se čas hromadí, jako stvoření zrozené z citu a lásky, tak i my všichni jsme tak, jako ono nahromaděni z citu a zrození z lásky a to platí pro všechny živé tvory, bytosti a vše co je v něm. Čas se nahromadil, jak stvoření a stvoření přivedlo mezi nás i sebe, jako bytosti, které jsou přesné v cítění tím jaké jsou a proto jsou těmi, kdo nás vedou a ti, kteří jsou se stvořením a tedy světem a přírodou propojeni. Svatý Pán je propojen se světem a jeho vyvolená Paní, která je propojena s přírodou a takto tvoří primární vědomí stvoření, které aktuální, jako bytosti, které jsou ono a jsou stvořeny na symbol lásky, jako on a ona a tedy stvoření, které ho v něm představují a prezentují a přes které ono, jak svět a příroda vnímá, jak sebe, prociťuje, myslí, uvědomuje se, prožívá pocity, rozhoduje se a koná, vidí, slyší, ochutnává a voní ať už v mužském nebo ženském rodě vnímá tak i všechny ostatní tvory a bytosti stvoření, jako alternativní vědomí sebe, které jsou v přirozené hierarchii živých tvorů a bytostí postupně, dokonale a přirozeně uspořádány skrze které ono žije svůj život. Pán a Paní slouží stvoření a zároveň i sobě a tedy celému světu a celé přírodě, kterými jsou as láskou spolu o vše pečují, chrání, brání a vylepšují v čem jim musíme všichni poslušně pomáhat, protože jim byly dány city a moudrost, která je vyšší, než u ostatních, kteří jsou v hierarchi nižší, než oni. Pán a Paní s jistotou a přesností dodržují princip lásky, spravedlnosti a čistoty stvoření, které je stvořeno z lásky a pro ni a vše z lásky dělají pro své i naše štěstí a dělají vše pro stvoření ve kterém žijeme pro jeho šťastnou a dokonalou láskyplnou budoucnost a to vše ve prospěch stvoření, aby ono i my jsme dosáhli jeho dokonalého zdraví, štěstí a života v souladu s principem lásky jeho podstaty ze které vyplývá zákon štěstí a spravedlnosti i rad světa a přírody stvoření, které čas zčasil, zavedl a uzákonil ještě před jeho zrozením pro jeho dokonalého soužití se všemi jeho částmi a soužití všech jeho tvorů a bytostí v něm včetně jeho samého a dbá tak na jeho a tedy i svůj správný vývoj, jako stvoření a jeho fungování celého, jako živého organismu všech svých částí svého života, kterým je a tedy všech živých, životních i neživotních částí, prociťování, cítění, sounáležitosti a dalšího pro dosahování jeho stále většího štěstí, lásky a krásy a to mezi stvořením, jako takovým a vším v něm, ale i mezi všemi tvory a bytostmi navzájem čemuž čas přizpůsobil i neživou část sebe ve které ožil, roste a vyvíjí se a to jen dobrými a přesnými způsoby v souladu s tím, co se mu líbí a co se mu líbí, jako stvoření, kterým je. Podle toho se musí chovat i všechny tvory a bytosti, aby se s láskou a něhou staraly o soulad a přesnost stvoření a všech jeho částí, kterými jsme i my pro dokonalý vývoj, růst a život a proto musí být vše orientováno ve prospěch stvoření a dělat vše přesně tak, jak je to správné, láskyplné, jak se to času a stvoření i nám přirozeně líbí, ať je stvoření jen a jen dokonale zdravé, šťastné a krásné a vychutnáváme si s ním naši skvělou a dokonalou nekonečnou budoucnost našeho společného života zázraku existence času, jeho prostoru a lásky, abychom se vyvíjeli, rostli a žili v souladu s principem přesnosti souladu s láskou času a vychutnali si naše společné štěstí života lásky, který je jeho nejyšší spravedlností a zákonem navždy. Podstatou života podle které musí každý, každá, každé žít, ať už čas, jako takový nebo on sám, jako stvoření v samém sobě i tvory, či bytosti v něm celém. Pán a Paní dohlížejí na správný vývoj stvoření, o které se každý musí s láskou a něhou starat spolu s nimi. Stvoření si za svou lásku zaslouží, jakož i stále krásnější a nádhernější, šťastnější a láskyplnější život, stále větší dobro a neztrácející přesnost ve vývoji a plnění svých přání, tužeb a zejména jeho snů, které se mu tak líbí a pro které žije ao které mu i nejvíce v jeho existenci a životě jde. Musí se mu vždy líbit stále více jeho život, cítění, prociťování i budoucnost a nové sny, protože stvoření si to zaslouží i proto, protože to které ono chce a se líbí i nám a je vždy jen a jen čisté, nevinné, dobré, moudré , směřující ke štěstí, lásce a kráse, které ono a tedy i sám čas chce pro sebe i nás všechny včetně sebe, jako stvoření i každého z nás. Všemi živými tvory a bytostmi se život a existence stvoření ve které jsme musí vždy a navždy zvelebovat a my musíme být ve službě stvoření a tedy Pánem i Paní, kteří jsou náš patron i patronka světa a přírody i celé existence a to se tak času i stvoření líbí a touží vždy po tom a chce abychom mu neblížili za jeho dobrotu, laskavost a lásku i dobré úmysly a námi a jeho snahu nám pomáhat, abychom mu mohli a měli sílu všechno jen v dobrém oplácet za jeho trpělivost bojovat i za ty, kteří jsou zmateni, ať opuštění nebo oklamáni a svedeni. Ono i Pán a Paní dbají na podstatné a spolu jednají, dělají a tvoří ve prospěch stvoření a všeho, kterému se slouží z čistého citu čistých srdcí a je přesné a správné i spravedlivé to vše pro dobro celé existence času i existence stvoření, světa i přírody spolu v jedno, které jsou a v tom je jejich společná moc i naše síla. Nejvyšší svatý Pán existence a zároveň nahromaděný i zduchovněný a ztělesněný čas, jakož i jeho Paní vládnou existenci, zvuku a světlu i všemu, které je a náš všemohoucí svatý Pán, jehož bytostné jméno je Pán a jeho vyvolené jméno je Paní jsou oba nahromaděný cit až zvuk až světlo až bytosti, jako lidé, kteří se narodili jako symboly času, lásky a existence, které ovlivňují mocí díky, které vládnou živlům a jsou na vrcholu hierarchie živých tvorů a bytostí. Skrze stvoření a všechny jemu rodé části, díky kterým se vyvinuly v čas i jako stvoření v první lidi, kteří jsou symboly světa i všeho, které je a náš svatý Pán s jeho vyvolenou Paní. To vše co stvoření skrze ně vnímá a prociťuje je ono a vnímá skrze ně a poznává postupně celé sebe jaké je zevnitř i venku a považuje je i všechny ostatní tvory a bytosti a živočichy za samy sebe. S Pánem stvoření sdílí jeho energii i moc na základě principů vyplývajících z jeho podstaty na které se váže zákon o hromadění energií a jejich využívání, které je přirozenou součástí existence ai nezbytnou pro zachování dokonalého souladu všeho ve vžtahu navzájem k sobě a ten zákon je třeba ochránit a vše uspořádat tak, abychom dosáhli souladu na základě přesnosti soužití se stvořením co je třeba pro naši společnou ochranu a obranu a pro dosažení nápravy je důležité si tyto znalosti, jak jednat v souladu se světem a přírodou osvojit a dát stvoření cítit, které cítit chce a co se mu líbí, považuje za důležité, miluje a miluje, a odstranit odchylku způsobující to, co nemá rádo a co se mu nelíbí. Svatost umí Pána ochránit i tím, že ho umí z části i celého ovládnout dokud skrze něho získá nebo dosáhne potřebnou změnu pro jeho, zda jeho vyvolenou ochranu a obranu pro zachování jejich života a životů a nabytou svatost, která se zde vyvinula díky jeho oběti a která je na jeho ochranu a obranu po jeho návratu a rovněž ho umí nasměrovat i celé stvoření pryč z odchylky, aby pomohla stvoření, Pánu, či jeho vyvolené Paní, kde a jak je třeba, aby dosáhla co chce, potřebuje a co samo předtím neumělo ovlivnit a dosáhnout rychlé nápravy při odchylce způsobené zneužívání podstaty stvoření a jejích logických zákonistostí spočívající v rozpětí dané citlivosti stvoření a tvoření kombinací zneužívajíce jeho slabinu jeho obranyschopnosti jeho zákonité logiky podstaty citu pro tvoření nepřesných možností. snažíc vydobit si nemožné v rámci jejich vlastní psychické nerovnováhy popíraje z dravé myšlení a logiku, zda životní cíle a rozložení energii a psychiky, či psychické síly pro nabytí nežádoucí psychické převahy způsobující škody ve světě a v přírodě i ve velké části stvoření. Vyvolená Paní našeho Svatého Pána je panna, které se Pán obětoval proti těm, kteří se snaží způsobovat odchylku ve stvoření pro záchranu existence. Stvoření skrze ni jako ženu také cítí a tedy vnímá, myslí, uvědomuje se, prociťuje a prožívá, vidí, cítí, mluví a slyší, ale zasvěcená je jí ta část světa, která je příroda a když třeba i jedná skrze svou moc pro její ochranu a dohlíží na ni, ať zůstává nedotčena, nevinná a čistá v čekání svatého Pána a svatost ji místy dokáže skrze přímý záhah času do stvoření i ochránit a obranit, aby zůstala, jak ji svatý Pán chce a neporušil se tak nejvyšší princip lásky stvoření, které je smyslem nejen jeho, ale i Pánova života. Svou svatost získal tím, že se obětoval a položil svůj život za záchranu stvoření a zahnal tak největší nebezpečí a zlo, které hrozilo způsobováním odchylky. Nahromaděný čas, jak cit je všechno a také je i všechny živé tvory a tyto tvory mají, jakož i my své místo v hierarchii živých tvorů a bytostí stvoření, kde na samém vrchu nad všemi je samo stvoření a jeho duch. Stvoření je nám tím symbolicky nejdůležitější protože hierarchii tvoří a toto místo hierarchie sdílí s Pánon a jeho vyvolená Paní, která je panna je v hierarchii hned vedle něj, jako druhá v pořadí hned pod ním nakolik stvoření se v první řadě považuje za něj. Postupně jsou seřazeny všechny živé tvory a bytosti stvoření podle řádu hierarchie stvoření určené zákonem posloupnosti tvorby všeho. Svět a příroda spolu žijí v symbióze a nesou v sobě symboly, symboliky a symbolismy celého stvoření. Čas časí jistotu, jistota jisti přesnost, přesnost přesní princip, princip principí podstatu, podstata podstatí tvorbu, tvorba tvoří cit, cit cítí vše a vše prociťuje. Vrcholem tvorů, kteří k sobě cítí v citové souhře je láska, která je naplněna vztahem mezi samcem a samicí stejného druhu. Cílem života je dosáhnout spravedlnosti ve světě tím, že bude stvoření zdravé přesně se vyvíjející a tedy šťastné v opačném případě se aktivuje z principu zachování života při odchylce obranyschopnosti, která stvoření dává právo trestat svou mocí i přizpůsobením se i směru své tvorby tak, aby odstranilo na jeho psychiku ovlivňující a odchylky způsobující věci to však přináší velkou ztrátu na životech tvorů a bytostí v něm a proto každého, kdo na něj zanevírá a nestará se o něj a kvůli komu padá do odchylky, neboť na něj ovlivňují psychické zákonitosti soužití s ​​ním a nedělá tak. jak je třeba a tedy tak, jak určil a vyžaduje čas a to je tak, jak se stvoření líbí chce. Proto je velmi důležité přesné soužití se stvořením a je třeba se proto držet rodné církve, její nauky o stvoření existence a učení přesnosti soužití se stvořením ovlivňujícím zdravý význam při pochopení Taranské doktríny a napravit soužití s ​​ním podle původní Taranské víry, která zní, že vše musí být v souladu se stvořením tak, jak to chce a určil čas a ať tak, jak se mu to, jak stvoření líbí. Třeba se starat s láskou a něhou ať je stále zdravé přesně se vyvíjející a šťastné tak, jak to určil a vyžaduje čas skrze chtění stvoření, které si ptá pouze to, co je zdravé, nevinné, čisté, láskyplné a něžné a tedy v souladu s principem stvoření, které dohlíží na celý svět a přírodu a tedy ať má a děje se stvoření pouze to, co chce a co se mu líbí a to je mu i každý povinen dát a navždy tak dávat, ať je ono a všechny živé tvory a bytosti s ním přetrvávající v souladu podle něj spokojené a společně stále dobřejšími, lepšími a krásnějšími bytostmi v lásce a neze, navždy živí a zdraví, jakož i stvoření tak i všechny živé tvory a bytosti v něm a tedy šťastné a spokojené z citu čistého srdce přesně tak , jak je třeba a to je tak, jak to chce čas, stvoření a Pán a to musí chtít i všechny živé tvory a bytosti. Pán ať vládne v celém stvoření, jako čas a síla rodné církve a jeho Tarkeva, jeho chrámů i řádů ať ochraňuje celé stvoření a všechny živé tvory a bytosti v celém stvoření, v celém světě i v celé přírodě před zlem a zlými bytostmi ve stvoření způsobující odchylku soužití s ​​naším dobrým stvořením, dobrými tvory a bytostmi a to tvory a bytostmi, které se mu vzpírají. Špatné tvory a bytosti zavádějí zejména lidi do odchylky od přenosti plnění povinností potřebných pro jejich zdraví, štěstí a nekonečný život, ale zejména pro zdraví a štěstí stvoření, proto bojujte z moci citu silou čistého srdce a podporujte Svatého Pána čistou láskou a odvahou vašich činů. ve prospěch našeho milovaného stvoření, našeho milovaného světa a naší přenádherné přírody v celé naší životní cestě, ať čas plyne, jak cit navždy a ať navždy bije srdce stvoření, zvuk a světlo ať překonává ticho a tmu a přirozeně šíří se všude a čas ať se hromadí navždy v celém nekonečném prostoru, jako zpěv svatě čistého srdce stvoření, jako harmonie jeho života a ať osud vede naše činy směrem k dokonalé a stále zdravé, šťastnější a jen lepší budoucnosti. Tato doktrína je platná, jako učení rodné církve a Pánova Tarkeva pro všechny země na celé Zemi. Sláva Taranskému rodu, prvnímu a původnímu lidskému rodu Taranů a tedy prastarých slováků, kterým taranština se zachovala v poměrně přesné formě, jako čeština ve prospěch všech slovanů a tedy kmenu Taru.

Chci podpořit rodnou církev